Aktuálně sledujeme vlny tropických veder. Jaká opatření v oblasti životního prostředí by měla Praha 12 dělat, aby se zde dalo v takovém počasí lépe žít?
Klíčová je adaptace na sucho a horko. Nejzásadnější je zeleň, protože vytváří mikroklima – funguje vlastně jako taková chladnička, kterou nemusíme zapojovat do elektřiny. A nejde jen o stromy a keře, ale i o trávníky, kterých máme na Praze 12 stovky hektarů. Když jsem byla v letech 2018–2022 místostarostkou pro životní prostředí, změnili jsme systém seče. Přestali jsme sekat na nízký „golfový“ trávník a počet sečí jsme přizpůsobovali počasí. V suchých letech proběhly třeba jen tři nebo čtyři seče.
„Vyšší porost lépe čelí suchu, nevysychá a dává šanci vykvést desítkám druhů lučních bylin. Město navíc ušetří peníze i kapacitu firem díky menšímu počtu sečí.„
Osvědčilo se vám i vyčleňování míst pro luční porosty?
Určitě. Vyčlenili jsme plochy, které se sekaly jen dvakrát ročně, čímž dostaly šanci nejrůznější luční byliny – zvonky, kopretiny či hvozdíky. Vydali jsme k tomu i publikaci zachycující 150 druhů bylin na Praze 12. Ukázalo se, že stačí změnit systém sečení a příroda si pomůže sama, což je účinnější než drahé zakládání nových luk. Trávníky jsme také dosévali suchovzdornými směsmi se štírovníkem růžkatým či jetelem.
Jak je to s výsadbou stromů a péčí o krajinu v příměstských částech, jako jsou Cholupice a Točná?
Vysadili jsme přes tisíc stromů – na sídlištích to byly nižší stovky kvůli inženýrským sítím, ale hodně stromů přibylo kolem polních cest v okrajových částech. Získali jsme za to i ocenění v soutěži Adapterra Awards. Zhruba 30 hektarů polí ve vlastnictví městské části bylo dříve intenzivně obhospodařováno. Více než 15 hektarů se mi podařilo převést na ekologické hospodaření. Spolupracujeme například s Farmou Ježek Jakuba Ježka v okolí Cholupic a Točné, kde vznikly pastviny, protierozní opatření a výsadby. Abychom zabránili splavování půdy při přívalových deštích do ulic Komořan či Cholupic, sázeli jsme remízky – i ve spolupráci se spolkem Sázíme stromy v rámci firemních teambuildingů.
Na co byste chtěla v této oblasti navázat do budoucna?
Chtěla bych dokončit převod zbývajících rozdrobených městských pozemků na ekologické zemědělství a pokračovat ve výsadbě podél cest. Druhou zásadní věcí je zadržování vody v krajině i na sídlištích. Půda je často tak vyschlá, že přívalový déšť po ní jen steče. V krajině pomáhají tzv. svejly (swales) – štěrkem a porézním materiálem vyplněné rýhy kryté slámou a hlínou, které vodu vsáknou. Na sídlištích, jako je Kamýk, je zase problém se stavební sutí pod povrchem a skalnatým podložím. Tam je potřeba dělat menší svejly a hlavně využívat ploché střechy – buď zachytávat dešťovou vodu ze střech, nebo budovat zelené střechy, alespoň na veřejných budovách.
„Jsem ráda, že jsme v Evropské unii. Zdejší legislativa dává přísné požadavky na rozsah zeleně ve městech, takže města k tomu budou tlačena jinak než jen úvahou rozumných radních.“
Jaký je váš názor na Metropolitní plán a hrozba zahušťování sídlišť? Neohrozí stávající zeleň?
Při hlasování o Metropolitním plánu jsem byla proti. Metropolitní plán má sice některá pozitiva – například dolní část vstupu do Modřanské rokle na Hupech byla začleněna do nestavebního zeleného bloku, přičemž dříve to byla plocha pro sportoviště. Zásadní problém je ale se zahušťováním zástavby. V místech obchodních center na sídlištích se podle plánu razantně zvýšila podlažnost. Místo původních dvou pater je tam někde navrženo šest nebo až dvanáct pater, a to přímo v sousedství rodinných domků, což je neúměrné.
Sídliště jsou sice v plánu nově označená jako „park ve volné zástavbě“, čímž formálně narostly plochy zeleně, jenže tyto pozemky patřily hlavnímu městu a byly zarostlé už dříve. Městská část se o ně starala na základě dohod. Reálně tato změna na park žádnou zvýšenou ochranu nepřinesla. V tomto spoléhám na evropskou legislativu – konkrétně na Nature Restoration Law. Evropské předpisy do roku 2030 uloží vybraným městům povinnost udržovat určitý podíl zeleně (v Praze je to v současnosti asi 43 % rozlohy). Město tak bude pod legislativním tlakem mít dostatek zelených ploch. A právě proto budou velice důležité i oblasti s náletovými stromy. Náletová zeleň má sice u některých lidí pejorativní nádech, ale tyto stromy jsou kvalitní a daleko odolnější, protože tam vyrostly samy. Pro mikroklima města a udržení potřebného podílu zeleně jsou klíčové.
Jak vnímáte rozvoj komunitní energetiky a fotovoltaiky na Praze 12?
Za našeho působení jsme s podporou magistrátu instalovali fotovoltaiku na budovu radnice. Teď jsou vytipované další budovy. Považuji za klíčové osazovat střechy solárními panely a vyrobenou elektřinu sdílet. Sama takhle sdílím přebytky v rodině. Česko bohužel zaostává v rozvoji obnovitelných zdrojů. Musíme maximálně posílit fotovoltaiku, bateriová úložiště a časem třeba i sezónní ukládání energie do pískových loží či vodíkové technologie.
Jaké je vaše oblíbené místo na Praze 12?
Mým oblíbeným místem je památný dub na Točné. Když jsem nastoupila, zamezili jsme orání blízko jeho kořenů tím, že jsme vypověděli smlouvu a pozemek ohradili. Když strom napadla bekyně zlatořitná, s horolezci a Lesy ČR jsme zachraňovali jeho korunu odstříháním zámotků. S partnerem sem chodíme stromy opečovávat pravidelně. Je odtud nádherný výhled do krajiny.